Krásy češtiny mě zajímaly již od samého dětství, ale postupem času jsem začala mít vážné obavy, jak mohu v budoucí práci skloubit svou mateřštinu, kterou jsem nakonec i vystudovala, s mým dalším velkým koníčkem – cestováním a cizími jazyky.

Po pár letech mám víc než jasno – výuka češtiny pro cizince, které mám možnost se stále aktivněji věnovat, se pro mě stala ideální profesí, po níž jsem tak dlouho toužila. A možná netušíte, že i po dobu dovolené, a to poměrně v dalekých krajích, lze své povolání rozšiřovat o nové obzory a potkávat lidi se stejným nadšením pro stejnou věc.

Strávila jsem necelé tři krásné týdny v exotickém Vietnamu a mentalita místních lidí mě okouzlila ještě před samotným odletem. Díky pražskému klubu Hanoj jsem získala kontakt na pana Hunga (alias Karla), který mě pozval do svých hodin češtiny pro Vietnamce. Hned během prvních dní jsem tak měla možnost vidět výuku svého rodného jazyka v Hanoji. Pan Karel mě velmi vřele přivítal a vietnamští studenti taktéž, i když na počátku se sympatickým ostychem sobě vlastním. Bylo nádherné vidět zájem studentů, motivaci lektora i samozřejmost, s jakou mě všichni přijali. Během lekce jsme měli možnost porovnat českou a vietnamskou kulturu, mentalitu i kuchyni. Po hodině mi navíc pan Karel se svou manželkou dali tipy na cestování po Vietnamu, a dokonce jsem dostala nabídku na nalakování nehtů, které právě hromadně probíhalo v jejich domě v rámci večerního ženského setkání.

Českou lekci jsem měla možnost navštívit ještě jednou. Jen mě utvrdila v názoru, který se ve mně během mé dovolené vybudoval – Vietnamci jsou velmi milí, veselí, ochotní, přátelští a pohostinní lidé, pro které nic není problém. Navždy mě bude fascinovat jejich aktivita, vytrvalost a snaživost, se kterou se vrhají do každé činnosti, práce či studia. Teprve teď, téměř měsíc po návratu zpět do České republiky, vstřebávám veškeré zážitky a jsem ráda, když si veškerou tu atmosféru mohu připomenout pouhým „xin chào“ při vstupu do jedné z brněnských vietnamských prodejen.

Za poznání této nádherné země a jejích obyvatel jsem opravdu vděčná a vím, že učit vietnamské studenty pro mě bude vždy velkým potěšením. Všechny zážitky a zkušenosti naprosto nabouraly mé vžité předsudky vůči Vietnamcům, které má bohužel velmi pravděpodobně většina Čechů. O to víc by mě potěšilo, kdyby alespoň tento článek pomohl nabourat předsudky o „trhovcích“ také vám…

Cảm ơn

Dagmar Volnohradská

Počtěte si, jak se mi daří v Austrálii. O své poznatky se dělím v rubrice Střípky z Austrálie…