Ačkoli jsou sportovní události místem, kde týmy soutěží proti sobě, jsou to zároveň události, které přivedou všechny na jedno místo. Když se jedná o takové události, jako jsou mezinárodní turnaje či přímo mistrovství Evropy, setkají se na jednom místě sportovní špičky z různých zemí. Setkají se různé jazyky, kultury, barvy pleti, národní povahy a vytvoří se velice rozmanité prostředí, takový svět ve světě. Máme tu čest si popovídat přímo s českou reprezentační basketbalistkou v juniorkách, Martinou Pokornou, která nám prozradí, jaké to je, být přímo tam. Martino, dejme se do toho!

Když se řekne basketbal, co tě napadne jako první?

Ten pocit, který lidé obyčejně popisují jako „FLOW“. Prostě pocit, když si něco užíváte a nevnímáte přitom čas.

Jak dlouho hraješ basketbal?

Od první třídy, takže už to bude 11 let.

Minulý rok jsi reprezentovala Českou republiku na ME v Litvě, letos v Bosně a Hercegovině. Jak bys tato dvě mistrovství srovnala?

Minulý rok to byl můj první start na ME. Moc jsem nevěděla, co od toho očekávat a poprvé jsem se účastnila tak dlouhého a náročného turnaje. Letos jsem již věděla, o co jde, v tomto směru to bylo jednodušší. ME v Litvě však bylo pro hráčky ročníku 2002 a mladší, zatímco letos byl horní hranicí ročník 2001. Díky tomu byla většina hráček jiná a fyzicky mnohem vyspělejší, než minulý rok. To byl pro mě asi ten největší rozdíl, protože na hru s extrémně vysokými hráčkami se těžko připravuje. V Česku jich totiž mnoho nemáme.

Co těmto deseti dnům na mistrovství předchází?

Před ME byla dvouměsíční příprava, která obnášela osm čtyřdenních soustředění, na kterých jsme pilovaly jak herní strategii, tak fyzickou kondici. Součástí byly i přípravné zápasy s Belgií, Slovenskem a Maďarskem. Při nich jsme si mohly v praxi vyzkoušet, jestli je náš styl hry funkční a kde máme největší mezery. To nám ukázalo, na co se máme v tréninku více zaměřit.

Které země na mistrovství hrály a který tým tě zaujal a čím?

Jednalo se o divizi A, kde hrálo 16 nejlepších týmů Evropy. Mezi nejlepší patří pravidelně Francie, Itálie, Španělsko a v letošním ročníku i velmi silné Maďarsko. Mně osobně se velmi líbí hra Španělek, protože je agresivní na obranné i útočné polovině. Hráčky se nebojí riskovat a útok je celý v pohybu, přičemž používají mnoho clon bez míče, po kterých mohou dávat snadné koše. Tým, který mě překvapil, byla určitě Belgie. Přestože postoupila z divize B a její tým se nemohl opřít o vysoké hráčky, dokázala v osmifinále jít do prodlužení s Maďarskem, které se nakonec umístilo na 2. místě.

Společným dorozumívacím jazykem na mistrovství je angličtina. I rozhodčí na hráčky mluví anglicky. Rozumí jim všechny země?

Ano, na této úrovni již musí umět anglicky v podstatě každý. V basketbale se hodně pojmů ani nepřekládá do češtiny, při hře se používají původní anglické názvy. Například „pick and roll“, „screen“, „switch“ či „hedge“. Rozhodčí nemluví zase tolik a pokud ano, musí to být jasné a srozumitelné. Všichni tedy rozumí.

V deseti dnech jsi zaslechla spoustu různých jazyků i hymny různých států. Který tým ti byl nejsympatičtější (a proč), který jazyk zní nejlépe a který stát má nejkrásnější hymnu?

Mně je vždycky sympatické, když tým dokáže hrát kvalitní basket a vyhrávat i bez obzvlášť vysokých podkošových hráček. Sem bych zařadila například již zmíněnou Belgii, Izrael nebo Litvu. Dalším pro mě velmi cenným aspektem je rychlá a agresivní hra, kterou nemůžu upřít Španělsku nebo také Itálii (ta letošní šampionát vyhrála). Co se jazyků týče, tak nějakého favorita nemám, nicméně z těch méně zvukomalebných musím jmenovat maďarštinu, ze které není rozumět ani slovo. A když si představím jednotlivé hymny, tak je zcela objektivně jasné, že nejkrásnější hymna je ta naše.

Mluvila jsi s nějakým jiným týmem i jinak, než anglicky?

Vzhledem k faktu, že mluvím i německy, tak jsem prohodila i pár slov v němčině. Pravdou však je, že týmy nejsou zvyklé komunikovat ve svém mateřském jazyce, takže kdykoli vyjde najevo, že s nimi zvládnu mluvit německy, tak jsou z toho docela zmatené.

Co tě překvapilo či zaujalo na Sarajevu?

Ačkoli je v Bosně a Hercegovině mír již od rozpadu Jugoslávie (1995), není ve městě tolik poznat, že se již přes dvacet let neválčí. Jsou tam rozstřílené domy a velké a špinavé budovy, kde bydlí mnoho lidí na jednom místě. Nachází se tam i moderní stavby, ale velkou část města se ještě nepodařilo zmodernizovat. Turnaj se konal ve stadionu, kde se hrály i ZOH v roce 1984, takže měl odpovídající velikost a vybavení.

Co nejlepšího sis odnesla z mistrovství v Sarajevu?

Bezkonkurenčně výhru v osmifinále nad Litvou. Na tento zápas asi nikdy nezapomenu. Celý zápas jsme se s nimi přetahovaly. A přestože jsme dlouhou dobu vedly, závěr 4. čtvrtiny se nám nepovedl a na konci hrací doby bylo skóre nerozhodné. Do prodloužení jsme vstoupily velmi nejistě a po dvou minutách prohrávaly o 5. To už je v této kategorii v půli prodloužení skoro rozhodnutý zápas. Pak jsme ale chytly druhý dech a šňůrou 10 bodů otočily utkání. Radost byla nesmírná, protože toto vítězství způsobilo, že jsme postoupily do první osmičky, a žádná prohra už nemohla ohrozit naše další působení v divizi A.

Máš do budoucna nějaké basketbalové sny?

Mým přáním je hrát kvalitní basket. Pokud to bude někde výš, tak mě to velmi potěší a samozřejmě i povzbudí k další práci, nicméně pro mě je nejdůležitější hrát týmově, postupně se zlepšovat, a hlavně to nikdy nevzdat.

Martině moc děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v basketbalové kariéře.

Jak je vidět, střet různých jazyků se najde nejen v pracovním a cestovatelském světě, ale i ve světě sportovním. Lákalo by Vás se v cizích jazycích ještě více zdokonalit? U nás v Jazykovém centru Correct pracujeme s ještě více jazyky, než se daly slyšet na ME v Sarajevu. Vybrat si můžete z mnoha jazykových kurzů, které otevíráme třikrát do roka. Můžete u nás vyzkoušet i individuální výuku. Poskytujeme rovněž překlady a tlumočení, neváhejte se na nás obrátit.