Jazyky, které učím: němčina
Kde a co jsem studovala: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Němčina (filologie), Učitelství němčiny a historie pro střední školy
Od kdy pracuji v Correctu: leden 2015

Proč ses dala a jak ses dostala na dráhu lektora cizího jazyka?

Už na střední mi bylo jasné, že by mě bavilo učit. Své ambice jsem však spojovala spíše s výukou historie, nežli němčiny. Tyto své dva zájmy jsem dokázala skloubit ve studiu na vysoké škole, kde mě však díky skvělým lektorům více bavila němčina. Již od základní školy tu však byly i jiné jazyky, u mě netypicky španělština. Snaha o její zlepšení mě nakonec přivedla i do Correctu, kde jsem dva roky navštěvovala kurz.
A líbilo se mi tu natolik, že jsem zde sama začala učit, samozřejmě němčinu.

Máš nějakou zkušenost z pobytu v zahraničí?

Pobytů v německy mluvících zemích jsem absolvovala hned několik. Z těch dlouhodobějších to byl Erasmus v německém Augsburgu, stipendium AKTION ve Vídni, a dále pak několik krátkodobějších pobytů v Mnichově, Heidelbergu, Regensburgu a také na univerzitě v maďarském Szegedu. V rámci svého doktorského studia jsem pak strávila půl roku v Kostnici u Bodamského jezera.

Co tě nejvíc baví na práci lektora?

Baví mě potkávat lidi různých zájmů a zaměření, sledovat jejich pokrok a zkoušet, jak nejlépe posunout jejich znalosti. Učení také rozvíjí moji kreativitu, nutí mě zkoušet nové přístupy a dává mi možnost pracovat sama na sobě. V neposlední řadě mě přivádí k lidem, s kterými se dokážu od srdce zasmát a s kterými jsme na stejné vlně.

Proč sis vybrala právě němčinu?

Němčina byla můj první cizí jazyk, navíc jsem v ní měla štěstí na výborné učitele a lektory. Pomohla mi získat si mnohé sympatie, navázat jedno neobyčejné přátelství, již na gymnáziu se důvěrně seznámit se švabachem, splnit si sen a popovídat si s uznávanou rakouskou historičkou Hamannovou o všem, co mě tehdy tolik zajímalo. Nestrávila jsem sice dětství v německy mluvících zemích, ani nemám v rodině žádné německé kořeny, ale němčina mě provázela všemi mými studijními dobrodružstvími, proto jsem na ni nemohla zanevřít. A tak ji aspoň mohu nadšeně předávat dál.

Co považuješ na práci se studenty za nejdůležitějí?

Aby si k danému jazyku vytvořili nějaký vztah a aby je v nejlepším případě bavil. Je určitě hezké, když se němčinu učíte s vědomím, že vám rozšíří možnosti na trhu práce, ale někdy to nestačí. Je dobré klást si menší, ale zato velmi konkrétní cíle, například najít zalíbení v nějaké písničce a chtít jí porozumět, vydat se na místo, které chcete navštívit, a dokázat se tam dorozumět či chtít ochutnat nějakou specialitu rakouské kuchyně a německy si ji objednat. Často mohou být motivací i pouhé maličkosti.

Který učitel tě v životě nejvíce inspiroval a čím?

Byl to můj učitel dějepisu z uherskohradišťského gymnázia, který byl pro mě inspirací díky jeho skvělému přístupu ke studentům. V jeho osobě se spojovaly všechny atributy, které by měl dle mého názoru správný učitel mít – výborné znalosti, schopnost propojit přítomnost s minulostí, demokratický přístup, jistá dávka kritiky vůči vlastní osobě a shovívavosti k chybám ostatních, nadšení, empatie, schopnost být taky trochu komediantem a mít srdce na pravém místě.

Z mých jazykových lektorů mám nejlepší vzpomínky na své lektory maďarštiny. Ač jsem se během svého studia seznámila více či méně s šesti světovými jazyky, nikde jinde jsem se nesetkala s takovým zápalem pro věc, ochotou a nadšením. Do té doby jsem také nikdy při závěrečném testu nebrečela smíchy, jednak díky originalitě jeho autora, jednak z té pestré směsice všech možných koncovek.

Co ti dodává sílu v krizi?

Moje terapie je pečení, tu si dopřávám vždy pravidelně v pátek večer či o víkendu. Dále pak určitě hudba, pohyb v jakékoliv podobě a velmi specifický humor mých crossfitových trenérů ;-). A když už je opravdu nejhůř, balím batoh a vyrážím někam do hor, ideálně do Alp.